Usmívej se na svět!

Červen 2009

Prázdniny!

26. června 2009 v 17:41 | pajavla |  moje zážitky
Tak mám nakonec jenom jednu 2, což je super! Protože jsme (asi jako všichni, kdo končí školu už v pátek) měli jenom jednu hodinu, šli jsme se nejdřív s kámoškou houpat na houpačky, pak ještě do Tesca koupit nový džíny a ještě jsme si šli na chvíli kopat. Dokonce jsme i jezdili na skateu (radši si nepředstavujte jak to dopadlo).
Jinak moje prázdninová nálada se ještě nějak nedostavila. Ale mě vždycky chvíli trvá než si zvyknu na prázdniny. Jenom že už si furt říkám, že tohle tričko si do školy nevezmu, že je hrozný a vezmu si spíš tohle. Nebo že si nalakuju nehty na příšernou růžovou apod. pak si ale vzpomenu, že vlastně nikam nejdu. Škoda, tak si je nalakuju na tábot :o).

Všem co jedou někam na dovolenou nebo na tábor přeju krásné zážitky, spoustu zábavy, skvělé nálady i trochu toho zdravíčka:), a hlavně si pořádně odpočinte od veškeré práce. Tady máte jednou krásnou prázdninovou písničku.

Konééééc!

23. června 2009 v 19:20 | pajavla |  moje zážitky
Tak co, jak se těšíte na vysvědčení? Já teda celkem jo, protože myslim, že 2 dvojky, jedna z dějepisu a jedna z příroďáku je docela dobrý, ne? Je to sice poprvý, co nebudu mít samý, ale mě je to jedno a mámě taky, takže je to pohodě:-D
Já se nejvíc děsim toho, jak vydržím dva měsíce bez školy. Sice mě votravuje furt tam chodit a sem ráda, když jsou prázdniny, ale stejně, bude se mi stejskat. Po kamarádech, po přestávkách, po těch příšerných učitelkách, prostě mi to bude chybět. Neřikám, že budu mít nudný prázdniny, jedu do Řecka, na tábor, k babičce na chatu, na naší chatu, na nějakej třídenní výlet na Vysočinu, prostě toho mám docela dost. Ale nejvíc se těšim na to Řecko. Jedeme (teda letíme) tam už posedmý, ale i tak se tam strašně těším. Vždycky tam po večerech chodíme po vesničkách a po pláži, lízáme zmrzky, prostě krása.

I když do školy chodim celkem ráda, s radostí si odpočinu od našich "milých" učitelek. Myslím, že jich všichni za celej rok máme dost. Ty jejich poznámky, že jsme banda nevychovaných tupců, co se furt jenom flákaj a celou hodinu prokecaj mě už fakt něbavěj. Třeba jednou: když jsme čekali na hudebku (která je dole v šatnách), náš třídní šašek (Matyáš se menuje, říkáme mu prostě Mates) si tam lezl po skřínkách, padal z nich a tak podobně. Přišla na nás paní hospodářka a seřvala nás, co to tam děláme. Pak přišla naše ůžasná třídní učitelka a tak koukala. Ta paní hospodářka jí řekla, že tady někdo leze po skřínkách. A protože se holky zrovna bavili o našem třídním grázlovi, kterýho všichi nenáviděj, tak si naše drahá učitelka myslela, že je tam Patrik (ten grázl). Holky se jí snažily vysvětlit, že to není Patrik, ale učitelka neviděla neslyšela. Jenomže po hudebce se dozvěděla, že to vůbec nebyl Patrik, ale Mates a strašně nás seřvala, že jsme na ní udělali podvod a že jsme si zasedli na Patrika. A taky ůžasný bylo, že se Mates přiznal, že tam lezl on, a ona mu řekla, že se jenom snaží krejt Patrika. Její logiku fakt nechápu. Už se těšim, až od ní budu mít pokoj.
No doufám, že i vaše vysvědčení bude v pohodě že si krásně užijete poslední dny školy, který se naštěstí už flákáme a že budete i nadále chodit na můj blog.

Jedete taky někam o prázdninách???


Co je pro mě hudba?

17. června 2009 v 17:40 | pajavla |  všechno možné i nemožné
Dneska, při hodině matiky, když jsem si zpívala písničku od Sugababes, jsem si říkala, jak strašně jsem závislá na hudbě. Samozřejmě nemyslim tu od Mozarta a Suka, ale tu moderní, co má ta dnešní mládež neustále pouštěnou ve sluchátkách. Kam ten svět spějě?

Prakticky ihned po tom, co zapnu internet, pustim nějakou písničku a pak jdu například na blog nebo na Facebook. A celou dobu se tak kejvu na židli a zpívam si tu písničku. Už jsem na tom fakt závislá.
Dyť si vemte, že už nemůžete jít po ulici bez toho, aby jste slyšeli někde z mobilu hrát písničky nebo vidětr kluka se sluchátkama (ne že by mi to vadilo). Takže asi nejsem jediná. Všichni jsou naprosto zblázněný do hudby. Určitě i vy jste naprosto zabraní do muziky a máte nějaké oblíbené zpěváky a zpěvačky. určitě napište do komentů, jaký to jsou a tady máte moje:

Moji oblíbení muzikanti:Shakira-poslouchám ji už odmalička a strašně se mi líbí
Kabát-poslední dobou se jich můžu uposlouchat
Pokondr-jejich srandovní písničky mě vždycky dostanou
Shania Twain-její písničky jsou naprosto dokonalý
Nightwish-trochu toho tvrdýho rocku
No a tak jako častějc poslouchám Katy Parry, Lady Gaga, Marques, Arash,....


Už se těším na ty odpovědi...


Hahá!

11. června 2009 v 17:05 | pajavla |  všechno možné i nemožné
Dám vám hádanku: Je to růžový se zakrouceným ocáskem a děsně tlustý. Co je to? No přece Paroubek! Háhaha, háhahaha. No já vim, že to nebylo moc vtipný, ale navázala jsem na to, že dneska budeme v našem debatním kroužku probírat zábavu. Srandu, prču, legraci, zábavu, smích, radost, ...
Tak. Úvod by jsme měli. Takže si teď dám leháro a budu vymejšlet pokračovámí. Ne, to byla sranda! No vidíte, už je tady zase sranda. Tak abyjste se tady nenudili, tak tady máte vtípeček:

Jdou bruneta, černovláska a blondýna do metra. Nastoupěj si, ale po chvíli přijde revizor a kontroluje jízdenky. Děvčata samozřejmě jedou na černo. A tak si vlezou do třech pytlů. Revizor přijde k prvnímu pytli, kde je bruneta a z pytle se ozve: Mňau, mňau!. Revizor přikývne a jde k dalšímu pytli s černovláskou. Z pytle se ozve: Haf, haf! Revizor zase přikývne a jde k poslednímu pytli, kde je blondýna. Z pytle se ozve: Brambory!

No vidíte, jak jste se hezky bavili i beze mě, takže já už pomalu budu končit a doufám, že si nikdo nevšiml, že nevim, co napsat. Pa!


PS: škoní výlet docela ušel, ale byla tam hrozná nuda, takže mi snad budete věřit, že už se těšim do školy:-D

Ten čas letí...

7. června 2009 v 19:04 | pajavla |  všechno možné i nemožné
Taky jste si někdy říkali, jak jste se mohli nacpat do těchlech miniaturních džínů nebo kdo je to na tý fotce, kde je mimino s brindáčkem od kašičky a řve? Říkali jste si někdy, proč už na vás maminka nedělá budlikibudliki!, ale řve na vás, jaktože jste šli na diskotéku a nepověsili prádlo? Odpověď zní: Protože už nejste žadný mimina, ale rozmazlený teenagři (nic proti) a umíte se o sebe postarat sami. Jojo, ten čas letí. Vždyť ještě nedávno jsem spinkala v postýlce s ohrádkou, ještě nedávno jsem se učila jezdit na prvních bruslích, ještě nedávno jsem mlátila ségru hrncem a chechtala se při tom (né, že bych se teďka nechechtala), prostě ještě nedávno jsem byla děťátko.
To je blbyý, že už mi třeba nikdo neřekne: Ty si ale roztomiláá! Ťuťuťu! (ikdyž, né, že by mi to vadilo), ale i tak, některý věci se už nevrátěj. Ale co, čekaj mě zase jiný věci, takže to nebudu řešit. Hezký den!

PS: zítra jedu na třídenní vylet se školou, tak doufám, že tentokrát bude čas utíkat trochu pomalejc...

Nevim, co mám dělat

2. června 2009 v 15:38 | pajavla |  všechno možné i nemožné
7. 11. 2006 01:00:55, Vláďa
Zdravím všechny kdo budou číst mé následující řádky. V mojem životě mě potkala nejhorší možná věc. Ztratil jsem můj smysl života. Mým smyslem života byla má přítelkyně kterou jsem měl 2,5 roku. Byl to nejhezčí vztah na světě po celou dobu. Ale pak ze dne na den skončil......Ze dne na den se prej odmilovala, páč měla špatnej den. Měla špatnej den a tak si vyrazila s jiným a prej ho má ráda. Během jednoho dne na mě úplně zapomněla. Jako kdybych neexistoval. Prostě zmizela. Neskutečně mě to ničí. Jsem bez ní 13tý den, ale jsem stále mimo. nemohu nic dělat a to mám tolik povinností. Poprév v životě nevím co mám dělat a neskutečně vnitřně trpím. Mám děsné návaly a chuť se zabít. Zmizela jediná jistota v mém životě a to jen tak bez důvodu. Nevím co mám dělat. ŠÍLENĚ se trápím a nemohu fungovat. Z racionálho hlediska je hloupost si něco dělat a je nejlepší vyhledat pomoc. Ale já jsem oslaben. Cítím hrozné bolesti a nemohu to vydržet. Prosím poraďte mi za kým mám jít......nechci se zabíjet, ale já to nevydržím. Umírá ve mně život, je to šeredná bolest. Nevím co mám dělat.Prosím o radu. Třeba i kontakt na psychiatra bo cokoliv, jsem z Prahy. Musim se dát dohromady. Nechci skončit. Ale nedá se to, mám i blbý psychosomatický příznaky a to je děs. Potřebuju pomoct. Nevydržím to.......

Tohle se mi objevilo, když jsem znuděně prohlížela stránky a zadala do googlu "Nevim co mam dělat". Chudák Vláďa. Chudáci lidi, co jsou tak zoufalý, že píšou na takovýhle stránky a svěřujou se lidem, co se tomu akorát zasmějou, a pak ti řeknou, že se to určitě srovná, já vim, že jsou lidi, co si to tvoje trápení poslechnou a snažej se najít řešení, ale těch je málo, a ikdyby jste někoho takovýho našli, stejně je vám to prd platný. Wow, moje nejdelší věta! Ale zpátky k Vláďovi: Podle mě si tím, že to takhle napíšete, děláte zbytečný naděje. O to je to potom horší. Já bych šla za to holkou, zeptala bych se jí, proč ho už nemiluje a proto bych se třeba změnila. No a kdyby řekla, že už s ním nechce nic mít, tak bych si prostě řekla že je to kráva a neřešila bych to.
No doufám, že to Vláďovi vyšlo a je zase šťastný. No a vám děkuju, že jste si přečetli můj článek a přiďte zas!