Usmívej se na svět!

Srpen 2009

Slastné nicnedělání

27. srpna 2009 v 14:16 | pajavla |  moje zážitky
Taky máte rádi válení se v posteli až do jedenácti a zbytek dne proflákat u počítače nebo u telky? Ta nějak to teď funguje u nás doma. Rodiče jsoou v práci a já se ségrou se takhle flákáme doma. Teď zrovna sedim u notebooku a divam se na Katakomby, kerý mi pučila kamarádka.Ráno jsme byli s babičkou koupit ségře k narozeninám pásek a já přitom vyfasovala nový náušnice. Úžasnej den :D
Ne že bych chtěla celý prázdniny prosedět u počítače s brambůrkama, to ne. Ale pár dnů mi to rozhodně jenom prospěje :-). Hezky si odpočinu, projdu si všechny práce doma a pak budu připravená jí zase na výlet. Nebo bejt další tejden doma.
Myslím, že takhle to má většina lidí. A to mě docela uklidňuje. Kdyby kolem mě všichni jenom pracovali a něco podnikali, tak bych se asi necejtila moc dobře:-D Doufam, že i vy si užíváte krásného pobytí doma, protože to brzy bude zničeno příchodem školního roku. Nechci o tom moc mluvit, koneckonců jsou furt prázdniny, ale škola se nevyhnutelně blíží. Asní i ranní vstávání a neschopné učitelky. No nic, mějte se hezky a já se jdu dál flákat!



Zasnění o budoucnosti

25. srpna 2009 v 9:50 | pajavla |  všechno možné i nemožné
No tak sem se zase vrátila:-D. Byla jsem u babičky a dědy na chatě, ještě se sestrou. Bylo to tam dobrý, pěkně jsem si dala do těla a prostě jsem si to užila:-D
Jednou když jsme šli na procházku do města a já se koukala na auta a cyklisty, co se snažej se tam nějak vecpat a zároveň nepřijít k úrazu, mě napadlo, jak to asi vypadalo před milionem let. Žadný auta, náklaďáky, kola, koloběžky,letadla, vlaky, dokonce ani kočárky. Všechni chodili hezky po svejch bosi a maximálně si postavili nějakej ten vor. A o kom vlastně mluvim? O nějakejch pralidech? Nebo o homo sapiens (asi se to píše jinak, ale já sem taky nějakej pračlověk, takže na mě berte ohledy). Jenom mi příjde divný, kam jsme to až dospěli. Pěšky se chodí akorát na procházky a po Kolonádě, jinak se všude jezdí nebo lítá.
Mě by zajímalo, kdo moh bejt tak chytrej, že vymyslel třeba počítač. Nebo že se můžou mezi mobilama posílat hry. Já prostě vidim jenom jak to tam fičí mezi těma mobilama a nechápu. Furt jenom nechápu. Často se na něco zeptam a ten někdo mi odpoví, že bych to nepochopila. A nebo ho přesvědčim ať mi to vysvětlí a pak se sama přesvědčím, že to nechápu. Já jsem prostě nechápaící pračlověk.

Stejně jako minulost mě zajímá budoucnost. Když si vezmete, jak rychle jde doba dopředu, vždyť ještě před pěti let nebyl internet nebo maximálně jeho ubohá napodobenina, tak si myslim, že ještě před mojí smrtí budu mít vlastní řidičák na lítající auto a rezervovaný místo na třetím měsíci Jupitera. Budu příjmat potravu v mikročipech a učit se nebude, protože s vědomostma už se člověk narodí. Nebude žízeň ani hlad, a bydlet se bude o sto metrů vejš než teď. A abych nezapoměla, do práce se bude chodit na Saturn, kde se z toho prstence bude brát ropa (nevim, jak se tam veme, prostě vývojem:-D)
Nojo, ale bude to mít i tmavou stránku. Jednoho dne se vzbouřej všichn roboti, automatický pračky, fény, i ledničky a vyvolají vzpouru, zajmou lidi a zotročí je. Sami usednou na trůn, ale protože jsou žádostiví, tak si vyvolají válku. Po krutém boji vyhraje vařič a už pevně obsadí trůn. Toť konec mého snění o budoucnosti.

Zpátky v rodné zemi

7. srpna 2009 v 15:49 | pajavla |  moje zážitky
Moře, sluníčko, řeckej salád a frapé už mi teď chybí. Samozřejmě proto, že jsem ještě včera byla v Řecku. Nebo já tam vlastně byla i dneska, protože letadlo zpátky nám letělo v 00:10. Ani vám nemůžu popsat, jak krásně sem si ten noční uzívaný let užila :-D No aby jsem nezačínala od konce: Někdy odpoledne jsme přiletěli a asi hodinu jsme jeli autobusem k apartmánu (poprvé jsme ho měli i s bazénem). U bytování krásný, pláž ani ne sto metrů od domu, teplíčko sluníčko, co jinýho si můžu přát:). No tech pár prvních dnů jsme se tak váleli na pláži (voda teploučká, k večeru skoro 30) a pak jsme si na čtyři dny pučili auto. Teda nevim jestlim bych tomu říkala zrovna auto, ale jelo to. Byl to Fiat punto (minule jsme měli fiat panda) a s ním jsme projezdili všechny hory a městečka. Teda do kopců trošku funěl, ale nerozpad se :o)
Jedna pláž ve městě Sidari (ten název si budu pamatovat do smrti) vypadala ze souše docela hezky, ale když se vlezlo do vody, tak.....voda byla tak hrozně ledová, že se tam prostě nedalo vydržet! Já sem rychle hupsla, obeplavala jednu skálu a už mazala zpátky. Hrůza.
Ale jinak to bylo naprosto super! Šli jsme na večeři do taverny, dala jsm si kuřecí suvlaki a kolu, prostě báječný:D.
Poslední dny bylo docela zataženo a asi proto přišli naprosto obří vlny. Já sem samozřejmě byla v sedmým nebi, ale třeba táta se jich naprosto děsil a pokaždý nadával, že bude mít mokrý vlasy a že se mu špatně zkroutěj. I když asi ani já bych nebyla moc ráda, kdyby jsme je měli přes celou dovolenou, ale takhle ke konc ije to super. No, tak jsme se rozloučili s mořem (i když jsme letěli až o půlnoci, tak jsme museli vypadnout z apartmánu už v jedenáct, takže jsme se celej den placatili na pláži) a ve dvě v noci pro nás ochotně přijel děda na letiště a odvez nás domů, kde už čekala polívka od babičky a teplá postýlka. No a tak jsme tady:-D





(jestli se vám ty fotky líběj, tak mi tady nepište jak krásně fotim, ale napište sem, na blog mí ségry, protože to ona to fotila svým podvodním protinárazovým foťákem:D)